Streptococcus pneumoniae neboli pneumokok je mikroskopická kulovitá bakterie, která má na svém povrchu pouzdro, které ji chrání před nepříznivými vlivy okolního prostředí, a zároveň před imunitním systémem lidského organismu. Pouzdro je složené z větvených cukrů, takzvaných polysacharidů. Podle varianty polysacharidového obalu můžeme v dnešní době rozlišit několik desítek podtypů této bakterie.

Chránit se proti nemocem způsobeným pneumokoky je nyní jednodušší. Od července roku 2024 totiž platí Sdělení Ministerstva zdravotnictví č.118/2024 o antigenním složení očkovacích látek proti pneumokokovým infekcím pro očkování pojištěnců nad 65 let věku, které ukládá pojišťovnám povinnost hradit seniorům, pojištěncům nad 65 let věku, očkování proti pneumokokovým infekcím vakcínou Prevenar 20.

Mýtus výzkum nepotvrdil

Mnoho lidí se ptá, zda očkování způsobuje autoimunitní onemocnění. Rozsáhlé výzkumy toto tvrzení ale nepotvrdily, mýtus byl vyvrácen.

Při očkování dochází k aplikaci cizorodé látky do organismu a k rozvoji imunitní reakce. Platí, že očkování je důležitou součástí prevence mnoha infekčních chorob a benefity očkování výrazně převažují nad případnými riziky.

Těžkou formou zápalu plic onemocní nejčastěji lidé starší 75 let a děti do 2 let. Velké nebezpečí představuje zápal plic pro pacienty, kteří jsou dlouhodobě upoutáni na lůžko nebo jsou krátce po operaci. Kdy hrozí opakovaný zápal plic?

Rizikové faktory zápalu plic u seniorů

Obecně platí, že bez ohledu na věk vzniká zápal plic tehdy, když infekce překoná obranné mechanismy hostitele.

Pneumokokové infekce

Pneumokok neboli bakterie Streptococcus pneumoniae způsobuje celou řadu onemocnění, které postihují děti i dospělé. Mezi ně patří například těžký zápal plic, zánět mozkových blan, otrava krve, akutní zánět středního ucha nebo záněty vedlejších nosních dutin.

Odlišení od bakteriálního původu potvrdí nízká hladina CRP. Závažnější jsou infekce horních dýchacích cest bakteriálního původu, jako je streptokoková angína, bakteriální záněty vedlejších nosních dutin nebo hrtanu, které jsou obvykle komplikací virových zánětů. Dá se zánětům horních cest dýchacích předejít a jak se léčí?

Invazivní pneumokoková onemocnění

Bakterie pneumokoka snadno proniká do krevního řečiště. Pokud není z oběhu odstraněna, dochází k rozvoji tzv. invazivních pneumokokových onemocnění. Mezi nejčastější invazivní pneumokokové onemocnění patří zápal plic, infekce či otrava krve (sepse), zánět mozkových blan (meningitida), vzácnější jsou záněty kloubů, záněty vnitřního povrchu srdce, zánět pobřišnice.

Chránit by se měly především rizikové skupiny

Bakterie pneumokoka se přenáší kapénkami a samotná nemoc má krátkou inkubační dobu. Projevuje se horečkou s třesavkou a zimnicí, někdy dušností a řadou dalších příznaků, které vyplývají z orgánového poškození.

Při vytváření vakcín vědci zohledňují:

• Jak imunitní systém reaguje na bakterie, které se v něm vyskytují.
• Kdo má být proti dané bakterii očkován.
• Nejlepší technologii nebo přístup k vytvoření vakcíny.

Na základě těchto faktorů se vědci rozhodují, jaký typ vakcíny vytvoří. Vakcíny rozdělujeme do několika skupin.

Akutní zánět průdušek

Akutní bronchitida přichází zpravidla po prodělané virové infekci, ale způsobit ji mohou i bakterie a jiné mikroorganismy. Virová bronchitida se objevuje nejčastěji v zimě a většinou během dvou až tří týdnů sama odezní.