Očkování: Rozhodujte se jen podle ověřených informací!

Mýtus č. 1: Se zvyšujícími se hygienickými standardy různá onemocnění mizí, proto je očkování zbytečné. 

Přestože čistší voda, kanalizace a lepší hygiena pomohly omezit vznik některých infekčních chorob, například cholery, v žádném případě nemohou zabránit všem nákazám. Část infekcí se mezi lidmi šíří, ať jsme umytí, či ne. Za podstatné snížení výskytu některých chorob v populaci může právě očkování. Pokud by se s vakcinací přestalo, nemoci jako dětská obrna nebo spalničky by se vrátily v plné síle. 

Mýtus č. 2: S vakcinací je spojena řada závažných a dlouhodobých vedlejších účinků, které zatím nejsou známé. 

Používané očkovací látky jsou ověřeny klinickými studiemi. Nežádoucí projevy, pokud se vyskytnou, bývají v naprosté většině případů mírné a dočasné (příkladem může být zvýšená teplota nebo bolest v rameni). Závažné následky očkování jsou velmi vzácné, jejich výskyt je pečlivě sledován a zkoumán. Existuje daleko větší nebezpečí, že bude vaše zdraví či zdraví vašeho dítěte těžce poškozeno chorobou, proti které je vakcína určena, než očkováním samotným. Výhody v současnosti užívaných substancí jednoznačně převažují nad riziky spojenými s nemocemi, kterým je vakcinací předcházeno. 

Mýtus č. 3: Choroba, proti které se očkuje, se v mé zemi téměř nevyskytuje. Proto není k tomuto kroku důvod. 

Proočkování populace skutečně významně snížilo výskyt některých infekčních nemocí v jednotlivých státech. Jejich původci se však ve světě vyskytují stále. A vzhledem k velmi jednoduchému propojení jednotlivých zemí cestou letecké i jiné dopravy mohou snadno překračovat geografické hranice a nakazit kohokoliv, kdo není očkován. 

Mýtus č. 4: Onemocnění, proti kterým se volitelně očkuje, nejsou závažná. 

Je tomu právě naopak. Řada nemocí, proti kterým máme očkování „pouze“ doporučené, je velmi závažných. Z dlouhé řady nemocí, proti kterým odborníci doporučují očkovat – ať již celou populaci nebo jen zástupce určitých profesí či lidi v určitém věku – můžeme jmenovat třeba pneumokokové nákazy (třeba zápal plic či zánět mozkových blan), klíšťovou encefalitidu (Česká republika patří k nejpostiženějším zemím), chřipku (u seniorů a oslabených lidí velmi vážná, i smrtelná) nebo vzteklinu (po nástupu příznaků neléčitelná a vždy smrtelná). Spadají sem i nebezpečné meningokokové nákazy, nemoci způsobené lidskými papilomaviry (nejrozšířenější pohlavní nákazy vůbec) nebo hepatitida A a B a vůbec nemoci, proti kterým by měli být chráněni cestovatelé do exotických zemí.

Mýtus č. 5: Kombinace více vakcín najednou může přetížit imunitní systém mého potomka. 

Vědecké studie nepotvrdily, že by podání několika očkovacích látek najednou jakkoliv poškozovalo dětskou imunitu. Děti jsou vystavené několika stovkám cizorodých látek, které vyvolávají imunitní odpověď, každý den. Jedinec bývá konfrontován s daleko větším počtem antigenů při běžném nachlazení nebo bolesti v krku než během očkování. 

Mýtus č. 6: Používané látky způsobují autismus. 

V roce 1998 byla publikována studie, která upozornila na možnou souvislost mezi očkováním proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím a následným vznikem autismu. Následkem toho poklesla proočkovanost proti těmto onemocněním, což vedlo k epidemii těchto infekcí. Později bylo zjištěno, že tento výzkum obsahoval závažné nedostatky. V současnosti bylo řadou rozsáhlých studií vyvráceno, že by autismus s očkováním jakkoliv souvisel. 

(veri)