Očkování jako prevence

Jedinou dostupnou metodou, jak se bránit vzniku závažných pneumokokových nákaz, je očkování. Očkovací látka, která byla dříve k dispozici, chránila proti onemocnění až od dvou let věku. Z těchto důvodů byla k ochraně dětí mladších 2 let vyvinuta konjugovaná očkovací látka.

Vakcína je doporučována k očkování kojenců a dětí od 6 týdnů do 17 let věku. Chrání před invazivními onemocněními zahrnujícími sepse, meningitidy, záněty plic. Dle údajů z USA může také snížit výskyt zánětů středního ucha asi o 40%.

Očkování chrání i neočkované

Efekt očkování má význam i pro neočkovanou populaci. Dá se předpokládat, že snížení výskytu infekcí díky očkování sníží cirkulaci pneumokoků a tím klesne počet celkových onemocnění i u neočkovaných lidí. To platí dvojnásob u dětí, které z nějakého důvodu nelze očkovat vůbec. V takovém případě je nutné proočkovat kontakty v rodině a případně také ostatní děti, aby byla zajištěna ochrana i pro neočkované dítě.

Očkováním proti šíření infekcí

Očkování brání také rozšiřování chorob. Díky očkování prakticky došlo k vymizení epidemií chorob, které usmrcovaly miliony lidí po celém světě. Některé nemoci byly pomocí očkování zcela vymýceny, u jiných došlo k výraznému snížení jejich výskytu. V zemích, kde je zavedeno plošné očkování proti pneumokokům, poklesl výskyt invazivních pneumokokových onemocnění způsobených typy pneumokoků, proti kterým se očkuje, až o 94 %.

Antibiotika a jejich účinnost

V neposlední řadě pomáhá očkování předcházet rozvoji rezistence (odolnosti) bakterií vůči antibiotikům. Méně časté užívání antibiotik vede k obtížnějšímu rozvoji rezistence u infekcí, čímž si uvedená léčiva mohou udržet svoji účinnost.

Zdroj: SPC Prevenar 13