Typy vakcín: Jaké druhy očkování existují?

Při vytváření vakcín vědci zohledňují:

• Jak imunitní systém reaguje na bakterie, které se v něm vyskytují.
• Kdo má být proti dané bakterii očkován.
• Nejlepší technologii nebo přístup k vytvoření vakcíny.

Na základě těchto faktorů se vědci rozhodují, jaký typ vakcíny vytvoří. Vakcíny rozdělujeme do několika skupin.

Inaktivované (usmrcené) vakcíny

Inaktivované vakcíny obsahují celé bakterie nebo viry, které byly usmrceny nebo změněny tak, aby se nemohly množit. Jelikož inaktivované vakcíny neobsahují žádné živé bakterie nebo viry, nemohou způsobit onemocnění, proti nimž chrání, a to ani u osob se silně oslabeným imunitním systémem.

Inaktivované vakcíny však ne vždy vyvolávají tak silnou nebo dlouhodobou imunitní odpověď jako živé oslabené vakcíny, proto obvykle vyžadují více dávek. Tyto vakcíny chrání například proti Hepatitidě A, chřipce, dětské obrně nebo vzteklině.

Živé atenuované (neboli oslabené) vakcíny

Živé oslabené vakcíny používají oslabenou formu bakterie, která způsobuje onemocnění. Výhodou těchto vakcín je skutečnost, že oslabený mikroorganizmus svým rozmnožením v těle infikované osoby simuluje infekci bez klinických projevů a vytváří silnou a dlouhodobou imunitní odpověď.

Příkladem atenuovaných očkovacích látek je BCG vakcína, vakcína proti dětské přenosné obrně (OPV), proti příušnicím, zarděnkám a spalničkám.

mRNA vakcíny

Vakcíny mRNA vytvářejí proteiny, které v organismu vyvolají imunitní reakci. Tyto vakcíny mají oproti jiným typům několik výhod, jako je například kratší doba výroby, a protože neobsahují živý virus, nehrozí u očkované osoby riziko vyvolání onemocnění. mRNA vakcína se používá například k ochraně proti nemoci COVID-19.

Virové vektorové vakcíny

Tyto vakcíny využívají neškodné viry k doručení genetické informace o antigenu cílového patogenu do buněk vakcinovaného jedince. Na základě této informace pak buňky začnou produkovat antigeny, které stimulují imunitní odpověď.

Subjednotkové, rekombinantní, polysacharidové a konjugované vakcíny

Tyto vakcíny využívají specifické část zárodku, a to jeho bílkovinu, cukr nebo kapsidu (obal kolem zárodku). Jelikož tyto vakcíny používají pouze specifické části zárodku, vyvolávají velmi silnou imunitní odpověď, která je zaměřena na jeho klíčové části. Mohou se použít téměř u každého, kdo je potřebuje, včetně lidí s oslabeným imunitním systémem a dlouhodobými zdravotními problémy.

Nevýhodou těchto vakcín je, že k získání trvalé ochrany proti nemocem může být zapotřebí posilovací dávka očkování. Tyto vakcíny poskytují ochranu například proti Hepatitidě typu B, lidskému papilomaviru (HPV), černému kašli nebo pneumokokovým a meningokokovým onemocněním.

Toxoidy

Některé bakterie při napadení těla uvolňují toxiny (jedovaté bílkoviny). Imunitní systém rozpoznává tyto toxiny stejným způsobem jako jiné antigeny na povrchu bakterií a je schopen na ně vytvořit imunitní odpověď. Toxoidní vakcíny vytvářejí imunitu vůči částem mikroorganismu, které způsobují onemocnění, namísto patogenu samotného. To znamená, že imunitní odpověď je zaměřena na toxin místo na celý mikroorganismus.

Stejně jako u některých jiných typů vakcín může být k získání trvalé ochrany proti nemocem zapotřebí posilovací dávka. Toxoidní vakcíny se používají k ochraně proti záškrtu nebo tetanu.

S vakcínami souvisí tematika očkování, které má rovněž svoji typologii. Povinná a nepovinná očkování jsme popsali v samostatném článku.