Enable JavaScript to visit this website.

Průkaz pneumokokové infekce

Odhalit přítomnost pneumokoka v těle není jednoduché. Jaké jsou současné možnosti pro potvrzení této diagnózy?

Při invazivním pneumokokovém onemocnění proniká bakterie pneumokoka  na některá normálně sterilní místa v těle – například do krve nebo mozkomíšní tekutiny. Tak může způsobit zánět mozkových plen, otravu krve či zápal plic. Potvrzení přítomnosti pneumokoka v organismu může být obtížné. Jaká vyšetření se za tímto účelem používají?

Mikroskopie a kultivace

Mikroskopie a kultivace jsou metody, díky nimž je možné rozpoznat tvar pneumokoků.

  • Kultivace z krve. Invazivního pneumokokové onemocnění lze potvrdit z krve pomocí kultivace, nicméně jeho záchyt se podaří jen v menšině případů.
  • Vyšetření mozkomíšního moku. Pro diagnózu pneumokokové meningitidy svědčí přítomnost bakterií v mozkomíšním moku. Vzorek se musí neprodleně zpracovat, protože životnost pneumokoků ve vzorku se časem snižuje.
  • Vyšetření hlenu. Prokázání pneumokokového zápalu plic může být obtížné. Příčinou je nesnadné získání kvalitních vzorků z dolních cest dýchacích a odlišení mezi osídlením nosohltanu bakteriemi a vlastí infekcí.
  • Vyšetření plicního výpotku. Punkcí přes hrudník lze zjistit přítomnost pneumokoka. Jde o poměrně bezpečnou metodu prováděnou zkušenými lékaři, ale zároveň se jedná o invazivní výkon, proto se příliš neprovádí.

Detekce pneumokokových antigenů

Přítomnost antigenu (látky, která navozuje produkci jedné nebo více protilátek) pneumokoků se stanovuje také z moči. Novější metody dokáží antigeny s velkou úspěšností nalézt i v mozkomíšním moku nebo v plicním výpotku. Současně probíhá výzkum dalších možností odběru antigenů pneumokoka.

Stanovení protilátek proti pneumokokům

Stanovení protilátek není široce používáno pro malou citlivost a specificitu této metody.

Testy zmnožení nukleových kyselin

Důležitým nástrojem ke stanovení DNA pneumokoků je polymerázová řetězová reakce. Její výhodou je, že diagnózu lze stanovit i z malého množství nukleové kyseliny, není ovlivněna životaschopností bakterie a předchozí antibiotickou léčbou. Výsledky poskytuje relativně rychle.

Jak vypadá diagnostika budoucnosti? 

Prokázání invazivního pneumokokového onemocnění není i přes veškeré pokroky v medicíne snadné. S jistotou lze říci, že tradiční metody mikroskopie a kultivace by měly vyšší úspěšnost při správném odběru a uchovávání biologického materiálu. V budoucnu by mělo úsilí odborníků směřovat k objevení nových diagnostických nástrojů, například u detekce antigenů. Pneumokoková onemocnění jsou velkým problémem v rozvojových zemích. Proto, aby je bylo možné úspěšně diagnostikovat, by měl být nalezen test rychlý, levný a snadno použitelný.

(dzit)

PRV-2018.02.054