Průkaz pneumokokové infekce

Klinické vyšetření

Každé vyšetření lékařem musí začít anamnézou – podrobným rozhovorem o příznacích a době trvání onemocnění. Důležitý je i údaj o prodělaných nemocích a operacích v minulosti. Již z anamnézy a základní prohlídky lékařem je možné vyslovit podezření na dané onemocnění. Podle klinického stavu se přistupuje k dalším vyšetřovacím metodám, nejčastěji k odběru krve.

Krevní obraz

V krevním obraze je nález typický pro bakteriální infekci – zvýšený počet bílých krvinek s vyšším počtem nezralých forem – to ukazuje na imunitní reakci organismu, který se snaží s infekcí bojovat.

Biochemie

V krvi se vyšetřuje sedimentace červených krvinek (erytrocytů), která je typicky zvýšená, a CRP (C-reaktivní protein), jenž je poměrně spolehlivým ukazatelem probíhající bakteriální infekce v organismu. CRP je u pneumokokových infekcí zvýšený až na desetinásobek i více normy, která je do 10 mg/l. Sedimentace červených krvinek i CRP mohou potvrdit bakteriální infekci obecně, ale není možné z nich poznat, zda se jedná o pneumokoka, či jinou bakterii.

Mikrobiologie

Mikrobiologické vyšetření je nejspolehlivějším průkazem pneumokokové infekce – aby byl výsledek spolehlivý, je nutné vzorek v laboratoři zpracovat do jedné hodiny od odběru. Pneumokok se prokazuje v krvi (takzvaná hemokultura), v mozkomíšním moku nebo ve vykašlaném sekretu z dýchacích cest. Biologický materiál se nanese na specifické půdy, na kterých se bakteriím dobře daří, a po přibližně 2-3 dnech je lékaři zkoumají pod mikroskopem. Podle typického tvaru pneumokoků (připomínají kávové zrnko) je možné bakterii určit blíže. Odběr materiálu na mikrobiologické vyšetření musí vždy proběhnout před nasazením antibiotik.

Relativně nová metoda dokáže zachytit pneumokoka i z moči – vyšetřuje se pneumokokový antigen, tedy část těla pneumokoka.

Zobrazovací metody

Při podezření na zápal plic nebo na zánět vedlejších nosních dutin je nenahraditelnou metodou rentgenový snímek, který ukáže typické změny.